Temná paní
Temná paní
Jen nahlédni do svých představ,
už vidíš její tvář,
jako smrtelnou mozaiku si ji sestav,
tu co nikdy nemá svatozář
Jasně vidíš temnou postavu,
jako by utekla z šíleného ústavu,
celá černě oděna,
potichu ti našeptává,
v uších zní ti ozvěna,
málokterý odolává
Do království, kde smrt vládne, láká,
píseň, kterou mne opíjí, je tak sladká
Její argumenty zdají se být pádné,
setkat se s těmi, které jsem ztratil,
pak bude, jako jejich, i mé tělo chladné,
žal veškerou chuť v další život zhatil
Krása temné paní nezná mezí,
ani ďábel neví, kde její nádhera vězí,
slzy ji z černých očí stékají,
po dopadu se s chladnou zemí setkají
I má temná paní trpí,
každý, koho zná je tak blízko smrti,
svůj životberoucí zrak na mne namiřuje,
musím zjistit, kdo jí tak ubližuje,
někomu se to pozdává jako bláznovství,
neb ona mne již vítá ve svém krvavém království…