Noční hřbitov
Krásná černá noc přikryla celičký krchov,
jen měsíční svit ladně dopadá na okolní krajinu,
ledová krása vrhá mě do mdlob,
zde nakonec, stejně jako všichni spočinu
Po hřbitovní zdi kapky stékají,
na temném nebi jen luna a hvězdy blikají,
okolnosti mým pocitům spočinout nedají,
slyším, jak zde pohřbené mrtvoly umučením sténají
Ta bechderoucí krása každého okouzlí,
jako když smrtelná múza tě políbí,
nepřímé světlo hroby osvítí,
neskutečné okouzlení mé city podnítí,
ne každý tyto okamžiky procítí…
S paní smrti tančíme smrtelný taneček,
němé obecenstvo jen tiše přihlíží,
tanec smrti pomalu zabíjí,
až nakonec znechutí se jak odporný slaneček
Ve své samotě na hřbitově zůstanu,
mrtvým malinko z jejich klidu ukradnu,
nakonec té bolesti propadnu
Jak rád bych zde navždy byl uvězněn,
jediná láska mi chybí,
tu milou já vidím v hudbě,
bez ní jsem jak v okově,
nechci již žít v porobě,
když se mi muzika tak líbí
Měsíce svit na cestě domů mě provází,
z hřbitova tak zapovězená osoba odchází…
