báseŇ5
12. 3. 2007
Venku dávno paní noc stala se vládkyní
po hřbitovní půdě pár těžkých bot kráčící,
které nikoho ze samoty neviní….
jsem tvor smutek v srdci nosící
Všude mrtvolné ticho
jsme zde jen my dva – já a paní noci,
je ve mně bolesti a samoty toliko
a nikdo nechce mi pomoci
Tiše sedím na hrobě
ani hvězdy vidět nejsou,
hrudník mám jak v okově…
temní andělé si pro mě jedou
Je to snad znamení, že konec se blíží?
Nadešla má poslední hodina?
Není, jelikož neslyším hudbu hrající,
hudbu, tu jedinou, která doprovázet mě bude
Tu jedinou přizvu k sobě
a k okamžiku, po kterém lidé, které mé srdce miluje,
budou moci sedět na mém hrobě
