báseŇ3
25. 2. 2007
Tiše sedím u stolu,
sedím a přemýšlím
nebo spíš jen trpím.
Trpím,
srdce mé naříká, pláče,
velká bolest mně naplňuje.
Nikdo nemůže mi poradit
jak zbavit se smutku.
Vy kdož nechcete mne pochopit
vymažte mně z myslí svých…
z myslí, které nepochopí jak trpím.
Zapomeňte, že existuji
jen těm lidem co důvěřují,
důvěřují a nezradí,
jen Vám své temné myšlenky věnuji.
Nechci pryč z temnoty, do které se schovávám,
jednoduší lidé, neschopní skutečné lásky,
vám neustále nadávám,
jste jednoduší jako ty temné mraky
Úsměv nebo brek,
ale co víc? kde máte city?
mám na svět hrozný vztek
za všechny pohromy jež mě postihly
