báseň 1
13. 2. 2007
Sedím u stolu, metal mi tu hraje
z té stálé samoty pořádně mi hrabe
Žiletku po ruce,
to kdybych se rozhod to skoncovat,
v neustálé samotě zdá se mi,
že nikdo mně nemá rád.
Jediné východisko ve smrti vidím,
to už mně opravdu nikdo nemá rád?
Věřím, že má, protože jinak by nebyl důvod
se na tomhle světě s žitím srát…
My heart is black, křičí tu Dani,
tak moc je lidí kolem mne co chtějí mně ranit.
Žiletka ostrá teď pod kůži zajíždí
miluji ten okamžik co k smrti mně přiblíží.
