This is the end of everything

Jak vypadal největší metalový festival v ČR z mého pohledu. Jelikož jsem součástí výrobního procesu firmy SIEMENS (navíc mám pouze krátkodobý pracovní poměr - brigádu) nemohl jsem si vybrat dovolenou a užít si mastery po 4 dny, nýbrž jen víkend. Když jsem tedy v sobotu v 6 ráno skončil, vyrazil jsem ihned ze závodu směrem k autobusu do Vizovic. Bylo naspěch, protože Interitus jsem si přeci nemohl nechat ujít! Autobusem jsem na vizovické náměstí dorazil něco po déváté a s mojí sestrou J jsem se vydali k areálu likérky. Svůj batoh jsem si nechal v úschově u andrey a natěšen jsem skoro běžel do areálu. Vyfasoval jsem žlutý! náramek na ruku, který se krásně hodil k černému oblečení a hurá k pódiu. Nemusel jsem dlouho čekat a jedna z hlavních kapel na které jsem se nejvíc těšil začala zkoušet. Byl jsem velmi zvědav jak bude hudba symphony-gothic metalistů z plzně znít na živo. Jak hudební vystoupení tak oděv hudebníků mne velmi potěšili a musím říct, že sem byl naprosto spokojen. Poté jsem se takticky uklidil do hlavního stanu k výčepu a snažil se nějak přežít to úmorné vedro. Menší zklamání jsem zažil, když mi opět, stejně jako loni, nebylo souzeno shlédnout vystoupení SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY. Přijel mi totiž stan, tak jsem musel jít stavět J Další kapelou, na kterou jsem se vydal byla Epica. A protože zahráli Cry for the Moon nemohu na jejich vystoupení jinak než nahlížet kladně. Po Epice jsem se opět přesunul ke stanu a do areálu jsem se vrátil až na Stratovarius, kteří začali mou nejoblíbenější skladbou Haunting high and low, ovšem po pravdě musím říct, že potom už mně jejich hudba tolik nebrala. To bylo nejspíš způsobeno obrovským očekáváním z hlavních hvězd programu – Children of Bodom. Finy vystřídali Finové a začalo to. Hate me a Children of Decadence na začátek a postupně všechny písně, které jsem očekával. Nevím čím to, ale neustále jsem neslyšel druhou kytaru, ale jelikož znám všechny jejich písně nazpaměť tak mi to ani tak moc nevadilo. Zahráli naprosto dokonale, užil jsem si to jak jen šlo, hlava mi s podivem neuletěla. No prostě jsem viděl na živo další z mých TOP kapel. Paráda! Jako zlatý hřeb večera měla přijít světelná show německých In extremo. Ač velmi, opravdu velmi zmožen po předchozí skupině, vydržel jsem zhruba do poloviny vystoupení. A celkem jsem i litoval, jelikož hudba mně příliš nebrala a nemůžu si pomoct, těch efektů jsem čekal víc a ty co tam měli, jako bych už je někde viděl, třeba takoví Rammstein…J Další zážitek byla cesta do stanu. I když jsem za ten den pár piv vypil tak vrávoravá, hodně vrávoravá cesta ke stanu byla způsobena únavou. Po noční a childrenech jsem opravdu byl rád, že jdu, i když ne rovněJ 

V neděli velmi rychle opadlo mé nadšení, protože jsem zjistil, že i když mně vzbudilo vedro, tak že není 12 jak jsem doufal, ale pouze 8 ráno. Moc jsem se tedy neprospal. Celé dopoledne jsem tak nějak polehával ve stínu stanu a snažil se neumřít v tom vedru. První kapela, na kterou jsem se s hrůzou vydal do areálu byli Cocotte Minute. Ta hrůza byla proto, že jejich vystoupení pořadatelé naplánovali na 12:45 až 13:25, tedy na největší hic. Po koncertě jsem se odebral ke stanu sbalit si věci a naházet je do auta. Do areálu jsem se znovu vypravil na Axxis, které jsem sledoval z obrazovky. Na Divokého Billa jsem se udělal neplánovanou procházku téměř přes celé Vizovice J a do areálu jsem znovu dorazil těsně před heavy-metalovými Hammerfall. Po jejich povedeném vystoupení jsem naskočil do auta a hurá do práce. V 6 ráno jsem se totiž musel opět zapojit do výrobního procesu.

I když jsem za 4 dny naspal 9 hodin, hodnotím Master of Rock 2007 velmi kladně, jelikož na koncert Children of Bodom opravdu nikdy nezapomenu. A na to vedro taky ne!